Farnost sv. Mořice Kroměříž

Z evangelia podle Marka (Mk 3,31-35)

K Ježíšovi přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem něho sedělo plno lidí. Řekli mu:

„Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!“ Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji příbuzní?“

A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: „To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“

Z Listu apoštola Pavla Římanům (Řím 12, 1-8)

Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

Protože mi byla dána ta milost, říkám každému z vás: Nikdo ať si o sobě nemyslí více, než co se patří myslet, ale skromně ve shodě s tím, v jaké míře udělil Bůh každému víru.

Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale tyto údy nemají všechny stejnou činnost, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu, k sobě navzájem jsme však údy. Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána. Kdo má dar mluvit z vnuknutí, ať ho užívá úměrně k vlastní víře. Kdo má dar služby, ať ho uplatňuje ve službě. Kdo má dar vyučovat, ať se věnuje vyučování, kdo dar povzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať to dělá velkodušně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí.

„Putující Boží lid“: tento pohled na nás, křesťany, nabízí hlavní logo nadcházejícího synodálního procesu. Jsme společně na cestě, celkově v dějinách i v konkrétnosti našich jednotlivých životů. Toto společné putování tvoří všichni, kdo byli skrze křest přivtěleni k tomu Božímu lidu     v průběhu celých dějin lidstva.

Popis loga synodálního procesu

Mohutný strom, oplývající moudrostí a září, se tyčí do nebes. Jako znamení života a naděje je vyjádřením Kristova kříže. Skrze něj je nadnášena eucharistie, zářící jako slunce. Příčná ramena, otevřená jako ruce nebo křídla, jsou odkazem na Ducha Svatého.

Boží  lid  zde   vyobrazený   nestojí   na   místě:   je   lidem v pohybu, přesně tak, jak vyjadřuje původ slova synoda, tj.

„společné putování“. Boží lid je sjednocen stromem života, který do nich vdechuje život a od nějž vychází toto společné putování.

15 postav shrnuje celé lidstvo v odlišnostech životních situací jednotlivých generací a původu. Tento aspekt je zdůrazněn rozmanitostí barev postav, které samy o sobě jsou odrazem radosti. Mezi osobami v této skupině není žádná hierarchie, všechny se nachází na stejné úrovni: mladí, senioři, muži, ženy, mladiství, děti, laici, řeholníci, rodiče, manželé, jednotlivci. Biskup a řeholní sestra nestojí tváří v tvář ostatním, ale kráčí společně s nimi. Jako by samo sebou, na prvních místech tohoto zástupu kráčí děti a mladiství. Tak, jak o tom hovoří Ježíš v Evangeliu: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými  a  rozumnými,  ale  zjevil  jsi   je   maličkým.“   (Mt 11,25)

Jakou podobu má toto naše společné putování do Božího království?

Na tuto otázku nám odpovídá motto pod grafikou: je to podoba synodální církve. Tedy církve, která je prožívána jako společenství skrze spoluúčast v uskutečňování vlastního poslání: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.“ (Mk 16,15)

Hlásání evangelia a opravdové společenství Božího lidu se navzájem ovlivňují a umožňují, aby se vykreslily základní rysy, které církev coby Boží lid má. Je proto možné za následujícími okruhy otázek vnímat ucelenou představu církve coby putujícího Božího lidu.

Evangelium musí být především sdíleno formou faktických vztahů, které mezi lidmi coby členy Božího lidu jsou. Sem míří první čtyři tematické okruhy, které vystihují základní, bezprostřední strukturu Božího lidu: Skutečně vytváříme celek lidí, kteří se potkávají? Nasloucháme si? Mluvíme spolu tak, že řeč je pramenem dorozumění, vysvětlování a řešení situací? Umíme oslavovat společné události, především formou liturgie? Církev jako Boží lid je nositelkou Kristova poslání, jímž Spasitel přišel uzdravit, povznést a naplnit život lidí i celého stvoření. Evangelium je Božím lidem přijímáno tak, že zpětně církvi a jejímu poslání dodává stále novou dynamičnost. Další tematické okruhy se nás proto dotazují, jestli jsme si poslání církve vědomi do té míry, že formou dialogu uvnitř církve, s ostatními křesťany i všemi lidmi dobré vůle se tohoto poslání Božího Syna spoluúčastníme?

Boží lid, který žije Kristovým posláním, má též své vlastní nástroje, jimiž se udržuje a rozvíjí. Udržovat a rozvíjet celek Božího lidu vyžaduje především dobře pojatou spoluúčast všech na tomto celku, zralou míru spoluzodpovědnosti všech pokřtěných a dobře vykonávanou službu autority v církvi. Poslední tři tematické okruhy se proto dotazují na stav chápání autority v Božím lidu, formy spoluúčasti na ní, na schopnost rozlišovat a rozhodovat v životě Božího lidu a na stav soustavnější formace k synodalitě v rámci života církevních obcí, místních církví i církve universální.

První den: Vycházíme

Písmo svaté:

“Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.” (Sk 2,1-4)

Tematický text o synodalitě:

Papež František na generální audienci 14.4.2021: “Modlitbu ale není vidět, nemodlí se tu...Dožadují se změn a zásadních rozhodnutí, a jejich návrhy jsou  zajímavé,  skutečně  zajímavé!  Ovšem  předkládané  jen  v  diskusi   a médiích, kde ale zůstala modlitba? Právě modlitba totiž otevírá bránu Duchu svatému, který podněcuje k cestě vpřed.”

Komentář k zamyšlení:

Než apoštolové vyšli na nové cesty, potřebovali sílu Ducha svatého. Synodalita, společná cesta, je duchovní proces. Kde chybí modlitba a Duch svatý, tam není synodalita. O pravdě se těžko hlasuje, pravda se spíše společně hledá. Nejde o to prosadit svůj názor, ale o to setkat se s touto silou Ducha svatého a zaslechnout, k čemu nás volá.

Je možné, aby se nám to dařilo v běžném dni? Jak náš běžný den vypadá: existují místa, kde lze být otevřený k modlitbě a k Duchu svatému? Jak může vypadat setkání s ním v ruchu dne? Vzpomínáte si na situaci, kdy jste prožili něco jako znamení od Ducha svatého? Jak si představujete, že to vypadá? Jaký je váš oblíbený způsob, místo a čas modlitby/meditace/ztišení? Co od takové aktivity očekáváte? Co byste si přáli zažívat?

Je něco, co vás k tomu ještě napadá?

Co  může  ve  vaší  každodennosti  znamenat  “být  otevřený  k  modlitbě    a k Duchu svatému”? (Můžete poprosit Ducha svatého, aby k vám zvlášť mluvil v průběhu této duchovní obnovy.)

K čemu jsem se cítil(a) být volaný/á během modlitby? Jaké jsem měl(a) pocity?

Je něco speciálního, s čím vstupuji do této duchovní obnovy? Prostor pro další poznámky, které mám na srdci: