Farnost sv. Mořice Kroměříž

Václav Altrichter se narodil jako nejstarší z 5 dětí 14. října 1937 v Ostravě-Zábřehu. Babička s dědou přišli z Německa do Čech, proto měl německé příjmení. V rodině byla muzika na denním pořádku. Maminka zpívala v kostele, tatínek hrál ve smyčcovém kvartetu, sestra Helena na klavír a nejmladší bratr Petr je věhlasným dirigentem. Bydleli ve Frenštátu pod Radhoštěm, kde v letech 1943-1948 navštěvoval základní školu a pak chlapeckou školu 1948-1952. Přihlásil se na hudební školu, na pedagogické oddělení pro přípravu učitelů hudby v Ostravě-Vítkovicích. V roce 1953 přešel na Vyšší hudebně-pedagogickou školu. Dnes se škola jmenuje Janáčkova konzervatoř. Studium ukončil v roce 1957. Pak nastoupil jako varhaník ve Frenštátě pod Radhoštěm, od roku 1960-1961 byl varhaníkem ve Velkém Újezdě u Olomouce a v letech 1961-1968 varhaníkem ve Frýdku, kde se zrodilo jeho kněžské povolání.

Bohosloveckou fakultu navštěvoval v Olomouci v letech 1968-1973. Kněžské svěcení přijal 23. června 1973 od biskupa Josefa Vrany. Tenkrát pršelo. Jeho první kaplanské místo byl Frýdek, pak Nový Bohumín a Orlová. V Orlové v roce 1979 začal salesiánský noviciát pod vedením P. Václava Filipce, který ho nadchnul pro Dona Boska. Do jeho rukou složil své první sliby.

V roce 1981 nastoupil jako administrátor farnosti Rožnov pod Radhoštěm, kde vydržel pouhý rok. Jak sám řekl, vyhodili ho pro jeho velkou angažovanost mezi mládeží. Nastoupil jako farář do Rybí blízko Nového Jičína, kde byl do roku 1992. To už se formovaly první komunity. V Ostravě se 8. prosince 1990 otevřel kostel sv. Josefa a ještě 5 let trvalo, než ústav opustili vojáci. Václav se přestěhoval na faru do Ostravy-Třebovic, kde působil do roku 2000.

Jeho dalším působištěm byla Kroměříž a excurendo farnosti Rataje a Zlámanka a to do roku 2006. Pak přesídlil až do Prahy k sestrám boromejkám do Domova sv. Karla Boromejského v Řepích. Od roku 2008 byl výpomocným duchovním ve Valašském Meziříčí. V roce 2010 se ocitl opět v Kroměříži ve farnosti sv. Mořice, odkud byl po pěti letech konečně ukotven u Milosrdných sester sv. Kříže na Koperníkově ulici.

31. prosince 2022 odešel k Nebeskému Otci, aby ukončil své pozemské utrpení, které bylo „obohaceno“ o výslechy u StB a neduhy zdravotního stavu. Co všechno musel vytrpět v roce 1984 v kopřivnickém hotelu Stadion, kdy se ho dva vyšetřovatelé snažili získat pro spolupráci! Výslech trval 12 hodin a na konci se Václav zhroutil. V té době ještě žila jeho maminka, která se pak o něho starala na faře. Tenkrát měl opravdu strach o svůj život. Vyhrožovali mu smrtí a fyzickým násilím. Upadl do mdlob. Probudila ho až studená voda, kterou mu vychrstli do obličeje. A protože stále nechtěl podepsat, přivolali si hotelovou servírku, která se před ním začala svlékat. Pracovníci StB vyhrožovali obviněním ze znásilnění. To už bylo na Václava moc a nátlaku podlehl. V průběhu výslechu utrpěl traumatický šok.

Václav přes všechny trable nikdy neztratil svůj specifický humor. Jednou jsme měli cvičení šťastné smrti. Václav čekal telefon od opraváře svého elektrického vozítka, na kterém podnikal své spanilé jízdy po Kroměříži. Opravář zavolal a zjišťoval, co všechno se bude opravovat a na konec rozhovoru zmínil, jestli bude mít dost peněz na zaplacení. Václav odpověděl: „Když nebudu mít, vezmu nůž a obejdu pokoje.“ Jeho poslední jízda na zpovídání ke sv. Mořici skončila vybitou baterií a nepojízdným vozítkem.

Ve svém okolí byl vyhlášeným zpovědníkem a duchovním rádcem. Sloužil všem, hned a kdykoliv. Pohyboval se sám na invalidním vozíku a kudy jezdil, tudy žehnal: na chodbách, ve výtahu, v jídelně, v pokojích. Jeho slova: „Všechno svěřujeme Pánu,“ myslel upřímně. Byl věrný salesiánským slavnostem, pečlivě hlídal všechny termíny a když to nešlo jinak, sám si odsloužil mši sv. Na Velikonoce nikdy nezapomněl vytáhnout pomlázku.

Pohřben bude v salesiánském hrobě ve Fryštáku.

Nedělní evangelium dětem každý čtvrtek v 18.15 hod. reprízy v sobotu i v neděli

3.11. Vzpomínáme na věrné zemřelé
10. 11. Apokalypsa
17. 11. Slavnost Ježíše Krista Krále
24. 11. První neděle adventní 

Videotéka Oveček

Milí přátelé misií,

příští neděli budeme slavit jako každý rok Světový den misií, Misijní neděli. Téma „Budete mými svědky“(Sk 1,8) zvolil Svatý otec s naléhavostí dnešní doby, abychom v duchu těchto slov žili misijní rozměr ve vlastní církvi, ve svém okolí, ale také s Církví celosvětovou.

V letošním roce je pro nás tento den příležitostí, abychom si připomněli několik významných výročí. Je to 400. výročí založení Kongregace de Propaganda Fide, dnes nese název Kongregace pro evangelizaci národů, a 200. výročí Díla šíření víry, které spolu s Dílem dětí a Dílem sv. Petra apoštola bylo před sto lety uznáno za dílo „papežské“.

Duch Svatý dovede inspirovat k mimořádnému poslání kohokoli, i prosté lidi. Tak to bylo i v případě Pauline Jaricot, která přesně před 200 lety založila Sdružení pro šíření víry. Její blahořečení jsme oslavili letos v květnu ve francouzském Lyonu. Navzdory těžkým zdravotním podmínkám odpověděla na Boží volání tím, že vytvořila modlitební síť a sbírku na misie, aby se tak věřící mohli aktivně účastnit misie „až na konec země“. Z tohoto geniálního nápadu vznikl Světový den misií. Ten slavíme každým rokem a sbírka z každého společenství je určena pro všeobecný fond tohoto díla, díky kterému papež podporuje misijní aktivity.

Za modlitby a veškerou podporu papežských misií Vám upřímně děkuji. Z fondu Papežského misijního díla šíření víry v České republice jsme v letošním roce pomohli chudým lidem v Zambii, Bangladéši, Indii, na Srí Lance, v Paraguayi a Papui Nové Guinei částkou skoro 17 milionů korun.  V těchto zemích podporujeme katechisty, místní křesťanská rádia, stavby a opravy kostelů, řeholních domů a kaplí. Pomáháme lidem zlepšovat životní podmínky, vzdělávat se a více poznávat Boha. Podáváme pomocnou ruku všem potřebným.

Papež František, jak na sebe prozradil v Poselství k letošní Misijní neděli, má velký sen. Sen o misijní církvi a o novém období misijní činnosti křesťanských komunit podle Mojžíšovy prosby za Boží lid: „Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky!“ (Nm 11,29) Pomozme tento jeho sen uvádět ve skutečnost a buďme všichni tím, čím už díky křtu jsme: Pánovi proroci, svědci, misionáři! Přinášejme svědectví v síle Ducha Svatého až na konec země.

Za Vaši snahu být misionářem ve svém okolí a štědrost při misijní sbírce Vám děkuje a ze srdce Vám i Vašim blízkým žehná

jáhen Leoš Halbrštát

národní ředitel Papežských misijních děl v České republice