Modlitby na farní pastorační úmysl v týdnu od:
Ne 6. 7. 2025, 14. mzd.
Prosme, abychom při hledání nových podob pastorace i života našich farností rostli ke spoluzodpovědnosti za poslání, které nám bylo svěřeno při křtu.
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem.
Přijď, Duchu Svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno. A obnovíš tvář země.
Modli se a pracuj! Ve všem ať je oslavován Bůh!
Božské Srdce Ježíšovo, obětuji Ti prostřednictvím Neposkvrněného Srdce Panny Marie, Matky církve, a ve spojení s eucharistickou obětí modlitby, práce,… radosti a utrpení tohoto dne, abych tak s milostí Ducha Svatého a ke slávě Boha Otce zadostiučinil za hříchy a přispěl ke spáse všech lidí. To vše zvláště obětuji na úmysly našeho farního společenství:
Prosme, abychom při hledání nových podob …
Otče náš, Zdrávas Maria, Sláva Otci…
Ničemu ať nedávají přednost před Kristem
Když chceš začít něco dobrého, pros nejdřív naléhavě Boha, aby to přivedl k dobrému konci, aby se ten, který nás již s láskou přijal mezi své syny, nemusel jednou rmoutit nad našimi špatnostmi. Neboť všech jeho darů, které do nás vložil, máme vždycky užívat k jeho službě tak, aby jednou jako rozhněvaný otec své syny nevydědil, ani aby nás jako obávaný pán, popuzený našimi zlými činy, neodsoudil k věčnému trestu jako ničemné služebníky, kteří ho nechtěli následovat, a tak vejít do slávy.
Povstaňme tedy konečně, když nás Písmo vybízí: Už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Otevřme své oči božskému světlu, které nás promění, slyšme velmi pozorně, k čemu nás denně vyzývá hlas Boží: Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce. A opět: Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.…(zkráceno).
Opásejme se tedy vírou a konáním dobrých skutků, a pod vedením evangelia choďme po jeho stezkách, abychom jednou mohli uvidět toho, který nás povolal do svého království. Chceme-li přebývat ve stanu jeho království, musíme se spěšně ubírat cestou dobrých skutků, jinak tam nedojdeme. (Z „Řehole“ svatého Benedikta (Prologus, 4-22; cap. 72,1-12: CSEL 75,2-5.162-163))