Stojanovo náměstí 5/3, 76701 Kroměříž 573 338 952 fakromeriz-smo@ado.cz
Postní doba se pomalu blíží. Farnost Dolní Němčí i letos nabízí pastorační aktivitu pro toto období přípravy na Velikonoce. "Postní kapky" jsou každodenní inspirace, které mohou "osvěžit" tvůj život. Tentokrát na téma MODLITBA.
  • Pobožnost na každý den
  • Liturgická čtení
  • Z katechezí papeže Františka o modlitbě
  • Inspirace biskupa Antonína Baslera o modlitbě
  • Nahrávky postních písní z Kancionálu
  • Křížové cesty
  • Zpovědní zrcadla ke zpytování svědomí
  • další audio, foto i video
Prostřednictvím mobilní aplikace (Android i iOS), e-mailu, SMS nebo webové stránce můžeš každý den dostat krátké inspirace. Více na www.postnikapky.cz Věříme, že Ti tyto impulzy pomohou dobře prožít postní dobu a dobře se připravit na přijetí svátosti smíření před velikonočními svátky.
 
 
V sobotu 18.2. se v Olomouci uskuteční diecézní setkání varhaníků, (sbormistrů, vedoucích schol a zájemců o liturgickou hudbu),  na kterém bude mít přednášku Karel Martínek, dómský regenschori.
Jako jeden z podkladů pro přednášku by rád použil výsledky z dotazníku, který se věnuje přístupu věřících k liturgickému zpěvu. Všem, kdo se zapojí, moc děkuje.
 
Dotazník je anonymní. Zde je odkaz:
 
Tento jednoduchý dotazník slouží ke zjištění současného stavu lidového zpěvu v římskokatolických kostelech olomoucké arcidiecéze. Jde o rychlý průzkum, jehož výsledky budou jedním z podkladů přednášky "Kdo zpívá, dvakrát se modlí - a kdo vlastně zpívá?" Přednášku povede olomoucký dómský regenschori Karel Martínek v rámci diecézního setkání varhaníků 18.2. v Olomouci.
 
U každé otázek 2, 3, 4 je možno zvolit více odpovědí.

8. 2. ⁄ 8. 3. ⁄ 12. 4. ⁄ 10. 5.  ⁄ 14. 6. 2023 vždy v 19.00 hod.

dolní kaple Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži

Výzva k modlitbě

od Mons. Martina Davida k níž se připojuje i Mons. Josef Nuzík

Drazí bratři a sestry,

nacházíme se uprostřed Týdne modliteb za jednotu křesťanů, který je pro nás výzvou k hledání spojnic mezi křesťany různých církví.  Je však také výzvou k tomu, abychom vytrvale usilovali o jednotu společenství církve, ve kterém žijeme. Zvláštním způsobem je to výzva i pro tyto dny, kdy je celá společnost včetně církve polarizována volební kampaní před prezidentskou volbou.

V poslední době dostávají biskupové řadu podnětů od věřících, aby představitelé církve vyslovili jednoznačnou podporu konkrétnímu kandidátovi na prezidenta. Žadatelé obvykle uvádějí jméno jim sympatického uchazeče o prezidentský úřad a doplňují argumenty, proč právě on je tou jedinou možnou a vhodnou osobou k jeho výkonu. Hanlivě se naopak vyjadřují na adresu druhého kandidáta a podivují se tomu, že jej někdo, natožpak věřící, může volit. Zpravidla nechybí upozornění, že je přece povinností církve, aby navedla věřící tím správným směrem.

Většina z nás jistě vnímá narůstající pnutí ve společnosti, kdy volební klání rozděluje dokonce i dlouholeté přátele či členy rodiny. Prosím, nepodporujme vytváření nepřátelských táborů šířením nenávisti a strachu. Není to nic, co by nám křesťanům mělo být vlastní.

Nenechme se strachem ovládnout. Ježíš Kristus nám říká, ať se naše srdce nechvěje a neděsí. Snad i k naší současné situaci směřují slova papeže Františka z encykliky Fratelli tutti o tom, že strach mnozí politici šíří jako marketingovou zbraň. „Nejúčinnější způsob, jak ovládat druhé a postupovat dopředu bez ohledu na kohokoli, je rozsévat beznaděj, ustavičně zastrašovat, a to i pod rouškou obrany určitých hodnot.“ (Fratelli tutti 15)

Kristus je nositelem pokoje, který chce přinést také naší zemi. Proto se především sjednocujme v modlitbě s Kristem. Jeho prosme ve společné modlitbě o to, aby naše země měla dobrého prezidenta, a podle svého svědomí k tomu každý z nás přispějme svým hlasem.

K tomu vám žehnáme

Václav Altrichter se narodil jako nejstarší z 5 dětí 14. října 1937 v Ostravě-Zábřehu. Babička s dědou přišli z Německa do Čech, proto měl německé příjmení. V rodině byla muzika na denním pořádku. Maminka zpívala v kostele, tatínek hrál ve smyčcovém kvartetu, sestra Helena na klavír a nejmladší bratr Petr je věhlasným dirigentem. Bydleli ve Frenštátu pod Radhoštěm, kde v letech 1943-1948 navštěvoval základní školu a pak chlapeckou školu 1948-1952. Přihlásil se na hudební školu, na pedagogické oddělení pro přípravu učitelů hudby v Ostravě-Vítkovicích. V roce 1953 přešel na Vyšší hudebně-pedagogickou školu. Dnes se škola jmenuje Janáčkova konzervatoř. Studium ukončil v roce 1957. Pak nastoupil jako varhaník ve Frenštátě pod Radhoštěm, od roku 1960-1961 byl varhaníkem ve Velkém Újezdě u Olomouce a v letech 1961-1968 varhaníkem ve Frýdku, kde se zrodilo jeho kněžské povolání.

Bohosloveckou fakultu navštěvoval v Olomouci v letech 1968-1973. Kněžské svěcení přijal 23. června 1973 od biskupa Josefa Vrany. Tenkrát pršelo. Jeho první kaplanské místo byl Frýdek, pak Nový Bohumín a Orlová. V Orlové v roce 1979 začal salesiánský noviciát pod vedením P. Václava Filipce, který ho nadchnul pro Dona Boska. Do jeho rukou složil své první sliby.

V roce 1981 nastoupil jako administrátor farnosti Rožnov pod Radhoštěm, kde vydržel pouhý rok. Jak sám řekl, vyhodili ho pro jeho velkou angažovanost mezi mládeží. Nastoupil jako farář do Rybí blízko Nového Jičína, kde byl do roku 1992. To už se formovaly první komunity. V Ostravě se 8. prosince 1990 otevřel kostel sv. Josefa a ještě 5 let trvalo, než ústav opustili vojáci. Václav se přestěhoval na faru do Ostravy-Třebovic, kde působil do roku 2000.

Jeho dalším působištěm byla Kroměříž a excurendo farnosti Rataje a Zlámanka a to do roku 2006. Pak přesídlil až do Prahy k sestrám boromejkám do Domova sv. Karla Boromejského v Řepích. Od roku 2008 byl výpomocným duchovním ve Valašském Meziříčí. V roce 2010 se ocitl opět v Kroměříži ve farnosti sv. Mořice, odkud byl po pěti letech konečně ukotven u Milosrdných sester sv. Kříže na Koperníkově ulici.

31. prosince 2022 odešel k Nebeskému Otci, aby ukončil své pozemské utrpení, které bylo „obohaceno“ o výslechy u StB a neduhy zdravotního stavu. Co všechno musel vytrpět v roce 1984 v kopřivnickém hotelu Stadion, kdy se ho dva vyšetřovatelé snažili získat pro spolupráci! Výslech trval 12 hodin a na konci se Václav zhroutil. V té době ještě žila jeho maminka, která se pak o něho starala na faře. Tenkrát měl opravdu strach o svůj život. Vyhrožovali mu smrtí a fyzickým násilím. Upadl do mdlob. Probudila ho až studená voda, kterou mu vychrstli do obličeje. A protože stále nechtěl podepsat, přivolali si hotelovou servírku, která se před ním začala svlékat. Pracovníci StB vyhrožovali obviněním ze znásilnění. To už bylo na Václava moc a nátlaku podlehl. V průběhu výslechu utrpěl traumatický šok.

Václav přes všechny trable nikdy neztratil svůj specifický humor. Jednou jsme měli cvičení šťastné smrti. Václav čekal telefon od opraváře svého elektrického vozítka, na kterém podnikal své spanilé jízdy po Kroměříži. Opravář zavolal a zjišťoval, co všechno se bude opravovat a na konec rozhovoru zmínil, jestli bude mít dost peněz na zaplacení. Václav odpověděl: „Když nebudu mít, vezmu nůž a obejdu pokoje.“ Jeho poslední jízda na zpovídání ke sv. Mořici skončila vybitou baterií a nepojízdným vozítkem.

Ve svém okolí byl vyhlášeným zpovědníkem a duchovním rádcem. Sloužil všem, hned a kdykoliv. Pohyboval se sám na invalidním vozíku a kudy jezdil, tudy žehnal: na chodbách, ve výtahu, v jídelně, v pokojích. Jeho slova: „Všechno svěřujeme Pánu,“ myslel upřímně. Byl věrný salesiánským slavnostem, pečlivě hlídal všechny termíny a když to nešlo jinak, sám si odsloužil mši sv. Na Velikonoce nikdy nezapomněl vytáhnout pomlázku.

Pohřben bude v salesiánském hrobě ve Fryštáku.

 

Strana 3 z 11