Biskup uprostřed shromáždění vkládá na biřmovance ruce, podle prastarého zvyku ho označuje křižmem na čele a říká při tom: „Přijmi pečeť daru Ducha svatého.“
Čím více vrůstá křesťan do své víry, tím více zjišťuje, že musí svou víru chránit v nových a neočekávaných zatěžkávacích zkouškách, v nichž musí obstát. Nezřídka musí čelit otevřenému i skrytému pronásledování. Na druhé straně jeho víra není jen jeho soukromou věcí. Naopak - křesťan dluží všem lidem svědectví Slova a křesťanského života. Může se mu však stát, že síla jeho víry slábne a někdy se dokonce zdá být u konce. Víra pokulhává za požadavky, které jsou na něho kladeny. Život ve víře mu může připadat neradostný a neutěšený, stává se rutinou, přítěží, kterou s sebou vleče. Na bližní už z něho nic nevyzařuje.
Je-li to s naší vírou takové, je zapotřebí dvojího: schopnosti vydržet a misionářského elánu, tzn. vyspělé, realistické víry, která je misijně aktivní. A právě tehdy je zapotřebí biřmování. Církev při křtu i při biřmování vyslovuje ve jménu Boha a Ježíše Krista slova víry nad životem lidí. Církev může tato slova pronést na základě zkušenosti se silou, kterou Bůh víře daroval. Takovým způsobem se s pomocí slova a znamení církve stává biřmování Božím příslibem, že člověku nebude chybět opravdová síla víry.
Kdo se dává biřmovat, spoléhá se na tento Boží příslib a sám slibuje, že vytrvá a bude aktivně vydávat svědectví. Biřmování má o to větší smysl, že jsme byli pokřtěni zpravidla v dětském věku, kdy jsme ještě nebyli schopni opravdového rozhodnutí pro víru.
„Přijmi pečeť Ducha svatého“, slyší biřmovanec při biřmování. Duch svatý propůjčuje naší víře i svou sílu a zápal.
Nejde o rychle vadnoucí nadšení, nýbrž o střízlivou vytrvalost, která v naději na vzkříšení přijímá břímě života. Nejde tu o povrchní optimismus, nýbrž o hlubokou důvěru v to, že Bůh nám bude vždy a všude nablízku. Žádná lehkomyslná bezstarostnost, nýbrž pevná důvěra, že Bůh dává smysl mému počínání, i když se zdá na pohled marné.
Sv. biřmování se uděluje jen jednou za život, kolem věku, kdy člověk dosáhne schopnosti sám se zodpovědně rozhodovat (od 14 let, horní věková hranice neomezena) - žadatel musí být pokřtěný.
Text byl použit ze stránek Farnosti P. Marie
