Farnost sv. Mořice Kroměříž

po celý život tíhnul ke Svatému Hostýnu. Nejinak tomu bylo i v posledních dnech jeho života, jak o tom čteme v jeho životopisu: 
Nějakou dobu potom nemocného vozili na zvláštním vozíku po arcibiskupské rezidenci. Jeho myšlenky nejvíce zalétaly na Svatý Hostýn a na Velehrad. Obraz Panny Marie Svatohostýnské chtěl mít stále na očích. Najednou žádal, aby mu obraz podali. Klepal na něj a opakoval vroucně: "Pomoz, pomoz, Matičko Boží, ještě nebylo slýcháno, abys koho opustila, pomoz i mně..."
Když ztrácel vědomí, dostavovalo se blouznění. Chtěl se vydat na Svatý Hostýn. Domácí museli zpívat mariánskou píseň, jako by průvod skutečně šel. Když se dověděl, že je na Svatém Hostýně nějaká pouť nebo že tam konají kněží duchovní cvičení, neměl v horečkách ve dne v noci pokoje. Ustavičně žádal, aby ho i s postelí zavezli na Hostýn, že i on musí Matičku Boží pozdravit. Jednou volal, ukazuje svou ochrnutou ruku: "Až já budu zdráv, pojedu na Svatý Hostýn, tam svou mrtvou ruku přivážu ke kříži a budu žehnat celou Moravu!" Tento výkřik Stojanovy duše mluví za všechny knihy, které by mohly být o něm napsány.
Desátý olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan se narodil 22. května 1851 v domkářské rodině v Beňově u Přerova.V jedenadvaceti letech vstoupil do arcibiskupského semináře v Olomouci a po čtyřletém studiu byl vysvěcen na kněze v Olomouci 5. července 1876. 
Jako novokněz nastoupil do Štítů (tehdy Šilperka) na severní Moravě. Pak působil jako kaplan jedenáct let v Příboru (1876-1887). Na jeden rok se vrátil na severní Moravu do Svébohova (1887-1888) a pak byl dvacet let farářem v Dražovicích u Vyškova. V roce 1897 se jako dražovický farář stal poslancem a byl jím až do své smrti - plných 26 let. V letech 1908 až 1916 byl proboštem u sv. Mořice v Kroměříži. Od roku 1917 do roku 1921 byl sídelním kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci. Po odstoupení kardinála Lva Skrbenského spravoval od 1. října 1920 olomouckou arcidiecézi jako kapitulní vikář (dočasný správce diecéze). Dne 10. března 1921 jej papež Benedikt XV. jmenoval olomouckým arcibiskupem. 
Antonín Stojan nesl od biřmování také jméno Cyril, jehož tradici se pokoušel po celý život rozvíjet. Toužil po sblížení západních a východních křesťanů. Snažil se proto o povznesení kláštera na Velehradě. Založil spolek Cyrilometodějské družstvo Velehrad, kde byl jednatelem a později předsedou. Stál také u zrodu Akademie velehradské, která vydávala časopis starající se o rozvoj cyrilometodějské idey. Na Velehradě uspořádal několik unionistických kongresů a přispěl tak k rozvoji ekumenického hnutí. 
Velký význam má také Stojanova péče o naše poutní místo Svatý Hostýn. Založil zde v roce 1881 Družstvo svatohostýnské, které se staralo o rozvoj tohoto nejnavštěvovanějšího moravského poutního místa. Od počátku své kněžské dráhy pořádal Stojan každoroční hostýnské poutě. Z jeho popudu navštívil Svatý Hostýn v roce 1897 také císař František Josef I. 
Stojan dokázal úspěšně spojit kněžské povolání s profesí politika. Působil v Katolicko-národní straně na Moravě, za kterou byl zvolen roku 1897 do poslanecké sněmovny říšské rady. Stal se známým svým sociálním cítěním a ochotou zabývat se každou prosbou, která na něj byla adresována jako na poslance či kněze. Svou pohostinností a štědrostí si vybudoval pověst lidumila a dobrodince. Není proto divu, že říšským poslancem byl až do konce monarchie a několikrát byl vyslán i do moravského zemského sněmu. V politické činnosti pokračoval i po vzniku Československé republiky. V úřadě moravského metropolity rozvinul bohatou pastorační činnost. Položil základy mnohých misijních, mariánských a ekumenických aktivit, které však našly uplatnění až za jeho nástupce Leopolda Prečana. V olomoucké arcidiecézi si získal přezdívku "tatíček Stojan". Byť byl někdy v soudobých vyšších církevních kruzích považován za podivína pro své prosté chování a schopnost rozdávat svůj i církevní majetek k charitativním účelům, bylo již roku 1948 rozhodnuto o zahájení procesu, který by měl skončit jeho blahořečením. Roku 1987 předali zástupci olomoucké arcidiecéze v Římě doklady podpírající žádost o Stojanovo blahořečení.
Josef Pala