Kostel sv. Mořice v Kroměříži založil biskup Bruno Schauenburka ( 1245 -1281 ) patrně krátce po roce 1262, kdy byla ustanovena u něj kolegiátní kapitula. Není známo, kdy se započalo se stavbou, ale po odkrytí vnějšího i vnitřního líce obvodového zdiva ( konec 90. let 20. století )je nepochybné, že stavba probíhala plynule až po podstřešní římsu. V 70. letech 13. století tak stály obvodní zdi zřejmě jen provizorně zastřešené kněžiště a nynější kanovnická sakristie ( včetně klenby ), dále severní věžko úroveň podstřešní římsy jižní věž nejméně do výše prvního patra. Roku 1281 byl před hlavním oltářem pohřben biskup Bruno.

Patrně pozvolné pracovní temp způsobilo, že se dílo táhlo po řadu let až do doby ro roce 1300, po té se teprve přikročilo k zaklenutí kněžiště. Klenba nad kněžištěm se uzavřela až v roce 1344.
Koncem 14. století byla přistavěna vikářská sakristie. Při přepadu Kroměříže husity v roce 1432 byl kostel vypálen a chátral až do roku 1500, kdy biskup Stanislav Thurzo vyplatil Kroměříž ze zástavy a získal ji opět pod biskupskou správu. Podle barokního pamětního nápisu přistoupil k opravě v roce 1516. Oprava se zřejmě týkala jenom kněžiště, které bylo od trojlodí odděleno v úrovni vítězného oblouku zdí ( pokud se tak nestalo již dříve ). Poškozena byla i klenba, která přiléhá ke kněžišti, a toto západní pole muselo být znova zaklenuto.
Z požadavku biskupa Bernarda Zoubka ze Zdětína vzneseného v roce 1540, aby byl kostel ? alespoňˇm zakryt střechou?, lze soudit, že k zaklenutí trojlodí došlo až po tomto roce. Rozsáhlejší úpravy lze vztáhnout do doby okolo roku 1582. Toto vročení nese portál ve vikářské sakristii a tumba hlavního oltáře. Také byla zvýšena do té doby nedostavěná jižní věž.
Roku 1679 byl chrám opraven a vybaven mobiliářem.
Roku 1730 byla za kardinála Schrattenbacha přistavěna k severní straně chrámu hrobní kaple Bolestné P. Marie. Zakladatel tuto kapli budoval jako místo svého posledního odpočinku. Autor není doposud jistě určen. Mluví se o Ignáci Cyranu von Bollehaus, který je autorem chrámu sv. Jana Křtitele, a o vídeňských architektech, kteří v 18. století často pracovali pro moravské hodnostáře. Kaple byla ještě v letech 1751 ? 1753 upravována a do roku 1755 vznikl v severní lodi kostela její portál.
Roku 1782 se údajně snižovali věže, ale možná šlo pouze o jejich zastřešení. Na základě dvorského dekretu byla roku 1784 zřízena u kostela sv. Mořice fara.
Roku 1836 kostel vyhořel. Následné opravu pojal projektant A. Arche jako puristickou regotizaci chrámu. Ta se týkala zejména kněžiště, v trojlodí pak pouze hudební kruchty. Byla přistavěna křestní kaple a jižní předsíň. Do roku 1848 dostaly obě věže polygonální nástavce.další restaurátorské práce prováděl v letech 1874 -1886 kameník Ernst Melnitzky.
V letech 1960 -1967 se opravoval vnějšek kostela, roku 1965 pak přišel na řadu interiér vikářské sakristie a nakonec roku 1979 ? 1980 interiér kostela.

 

POPIS OBJEKTU

Raně gotická dispozice orientované stavby, složené z dlouhého obdélníkového presbyteria, ze síňového trojlodí, ze dvou věží v koutech u kněžiště a haly a ze dvou sakristií na severním boku presbyteria. K severní lodi je přistavěna válcová kaple Bolestné P. Marie a podélná křestní kaple. Mezi západní nároží vikářské sakristie a kapli Bolestné P. Marie je vložen komunikační útvar obsahující dvouramenné a točité schodiště ústící ve věži. Další štíhlý schodišťový válec na polygonální podnoži je vysunut z líce západního průčelí jižní lodi.Schodiště ústí do půdního prostoru a tělo válce končí v úrovni podstřešní římsy.
Obvodové zdivo kněžiště i lodi je vybudováno z přitesávaného lomového kamene kladeného na vápennou maltu. Ne zcela pravidelné zdivo vyrovnává v odstupu 60 centimetrů vrstva placáků.

Presbyterium je zaklenuto dvěma různě velkými, skoro čtvercovými poli šestidílné žebrové klenby a závěrem, jenž vlastně převádí třetí půdorysný pravoúhelník na obvyklý polygonální rozvrh. Tyto klenby podpírají zvenčí typické lichoběžníkové opěráky lichoběžníkového profilu, ukončenými převýšenými štítky, členěnými lamelovanými kružbami a završené kytkami. Klenební hruškovitá žebra se protínají v kruhových svornících s krčky a sbíhají se bez přerušení až k podokenní římse, kde jsou zaobleně skosena. Okolo patek přípor byly odkryty iluzivně malované raně renesanční útvary ( ? florentské konzoly ? ). Na svornících lze pozorovat malované erby ( podobně jsou i v lodi ) různých novověkých olomouckých biskupů provedených za regotizace v roce 1829, takže pro historii nemají prakticky význam. Na jižní zdi kněžiště se dochoval drobný fragment minuskulního nápisu, plochá vpadlá výplň ( rám sedile ) pak obsahuje raně renesanční grisaillovou kresbu bohatého rozvilinového ornamentu. Na protilehlé straně je kamenné ostění zazděného lomeného portálku se zkosenou hranou, který vedl do kanovnické sakristie. Prostor kněžiště je osvětlen lomenými okny v ose a po boku. Jejich kružby jsou tvořeny trojlisty a čtyřlisty opět s hruškovitou profilací.

Trojlodní síň, podepřená rovněž příznačnými lichoběžníkovými pilíři,stejného typu jako u presbyteria. Kromě dvou normálních protiarkádových opěráků v západním průčelí, se dělí lomenými arkádami na pilířích v pět trojic obdélníkových polích křížovými žebrovými klenbami. Čtyřboké hranolové arkádové pilíře spočívají na jednoduchých podnožích a jejich hrany jsou vyžlábnuty. Osy obou arkád se posunují od os obvodních zdí presbyteria směrem k střední lodi. Tím vzniklá nepravidelnost v poslední trojici polí před presbyteriem je vyrovnána vynecháním posledních arkádových oblouků, které jsou zde nahrazeny pouhým žebrem. Klínová, dvakrát vyžlábnutá žebra trojlodí se protínají v hlavní lodi v kruhových svornících s krčky , z nichž jeden je dutý ( ve vedlejší lodi svorníky chybějí ). Na arkádových pilířích žebra nasedají na jehlancovité konzoly, kdežto na obvodních zdích haly ve vedlejších lodích se sbíhají žebra do svazků, dole čtvrtkruhovitě zkosených. Svazky jsou však zde odděleny od patek oblouků drobnými sdruženými hlavicemi. Západní pole trojlodí zabírá hudební kruchta s novogotickým dřevěným parapetem. Kruchta je podklenutá valeně se styčnými výsečemi mezi pasy ( hrany lunet vytažené do hřebínků ). Z podkruchtí vede hladký obdélníkový vstup do vnějšího válcového schodiště. Do trojlodí vniká světlo lomenými vysokými okny ve vedlejších lodích. Kružby těchto otvorů s obrazci blízkými plaménkovému slohu se podstatně liší od okenních tvarů kněžiště. V západním průčelí se nachází novogotické kruhové okno s kružbami.

Hlavní portál, vedoucí do kostela ze západní strany, střídá v sešikmeném lomeném ostění nepřerušené oblé a hruškovité články, které vystupují přímo z podnože.
Vnějšek presbyteria a trojlodí člení průběžný podokenní kordon, který je nad západním portálem zalomený, a okapová římsa. Do západního trojúhelníkového štítu lodi jsou vepsány liché arkády , uzavřené gotickými jeptiškami.

Hranolové věže završují odsazené polygonální zvonicové novogotické nástavce. Hladký hranolový plášť středověkých věží, které jsou na nároží armované kamennými kvádry, člení kordonové římsy. V dolních etážích jsou štěrbinová okna. V nejvyšším patře pak široká okna s lomeným záklenkem, dělená středním prutem do ? jeptišek ?.

Vikářská sakristie je obdélníkového půdorysu s žebrovou síťovou klenbou parléřovského typu. Původní polychromovaná žebra hruškového profilu se zkosenou čelní hranou se ve vrcholu protínají v drobných svornících bez krčku a dosedají na drobnéjehlancové konzoly. Na jižní straně prostupuje klenbou opěrný pilíř kněžiště. V bočních zdích jsouvybrány barokní niky s lasturami v záklenku.

Kanovnická sakristie je čtvercového půdorysu. Původně byla zaklenuta do středního sloupu ( snad kolem roku 1582 ) byl vzniklý otvor zacelen mírně vzdutou klenbou. Klenba je vymezena čtvercovým rámem tvořeným štukovými žebry napodobujících profil žeber kamenných. V jižní zdi byl patrně v době stavebních úprav kolem roku 1679 vyhlouben trezor, který uzavírají železné dvoukřídlé dveře.

Vnější zdi kaple Bolestné P. Marie člení vpadlé výplně s lomeným záklenkem. Nad nimi se nachází oválné výplně, což jsou dodatečně zazděná okna. Výplně jsou zevnitř podložené pilastry. Pilastry jednak oddělují mělké niky, jednak nesou úseky římsového kladí s průběžnou římsou. Kaple je zaklenuta plackou.

Západním směrem od vstupu do kaple Bolestné P. Marie je ve zdi boční lodi sedlový portál s kamenným ostěním, který vede do přístavku křestní kaple s novogotickým trámovým stropem.

DETAILY

Renesanční portál
Jedná se o nejvýraznější památku renesance ve městě. Jeho architektura, kde ostění vchodu, v horní části zalomené tzv. ? uši ?, je provázeno kanelovanými představenými oblouky s jónskými hlavicemi nesoucí kladí a segmentové úseky tympanonu se stavebním znakem. Portál patří svou uměřeností a detailem, již k proudu manýristické klasizující tvorby, jejímž představitelem byl u nás Bonifác Wohlmut.

Síťová klenby vikářské sakristie
Vzorec klenby kroměřížské sakristie navazuje na klenbu kůru sv.Víta v Praze (1370 -1385). Profilace svatomořické klenby souvisí spíše s parlérovou Staroměstskou věží Karlova mostu ( po roce 1380 ) a s kaplí Vlašského dvora v Kutné Hoře ( okolo roku 1400 ).